S Viki ve Wiki

Tak Viki je každopádně poklad.

Své bratry natolik nadchla, že by chtěli ještě jednu sestru.

Mladší brácha jí někdy oslovuje diamantíku náš, ona o sobě říká, že je Muka, Ďuňďa a teď připouští, že i Vichtolka. Ona je vlastně kdeco – maminka, tatínek, David, kočka, pejsek a  jánevímcoještě. Jediné s čím se nehodlá s mířit, je princezna, protože je litíž (rytíř). Viki je má dcera. Jsou jí dva roky. Je zábavná, odvážná a dobrodružné povahy. Proto s ní můžeme vyrážet na výlety téměř kamkoli. A když se v rodině najde ještě duše fotografa, je to krása.

 

    Sem tam si večer obrázky promítáme a já bych pak celá blažená nejraději hned vyrazila do světa nebo alespoň někomu dalšímu ukázala tu nádheru.

 

    Patrně proto mě uchvátila Wiki. Je  pro mě místem, kde můžu pro druhé vkládat obrázky, o kterých si myslím, že jsou zajímavé a využitelné ve škole. Často to děláme spolu s Viki. Ona poskytuje komentáře nebo mi vaří kafíčko na svém vařiči od Ježíška a já klapy klap ťukám do počítače. Spolupráce téměř dokonalá.

 

    Kolikrát se stane, že jdeme společně jen na nákup nebo pro bráchu do družiny a já uvidím jakýsi obraz přírody a říkám si: „Proč tu nemám foťák?! To by bylo do Wiki jak vyšité!“ Hned si představím, jak by se dal takový obrázek rozebrat, porovnat, kde by se v hodině hodil. Jsem vizuální typ, tak nejspíš proto. Navíc se mi líbí badatelský přístup k vyučování, jak ho popisuje například ve svém blogu Zuzana Loubet del Bayle .

 

   V „kabinetních obrázcích“ naší Wiki nejsem zdaleka sama. S jarem přišla smršť jarních květin a pěkné cestovatelské fotografie od kolegů. Neznamená to ovšem, že knihovnu a sborovnu míjím. Tam ráda pokukuji a těším se. 

    Zkrátka Wiki je můj diamantík, kde můžu najít maminku, tatínka, Davida, kočku, psa a jánevímcoještě. Jednou možná i princeznu. Vložíte mi tam nějakou?